» Vzdálenost z Petropavlovsku Kamčatského do Ključi je po silnici asi 600 km. Autobusu to trvalo 10 hodin, a to i s přestávkami v Sukuči a u trajektu přes řeku Kamčatku.

Zastávka v Sukuči měla jednu zvláštnost. U zastávky autobusu čekalo neobvyklé množství žen s kočárky, seřazených v úhledné řadě. Přišlo nám to divné, tolik "tatínků", na které by ženy s kočárky čekaly v tak dokonalé formaci, jsme v autobusu opravdu neviděli. Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Ženy měly v kočárcích schované teplé pirohy, které jsou vítaným a tradičním občerstvením pro pasažéry autobusů. Na své si přišli milovníci masa, zeleniny i sladkého, náplní bylo snad na dvacet druhů.

Dalším zastavením na cestě byl trajekt, který nahrazuje funkci mostu přes řeku Kamčatku. Do Ključi jsme dorazili v podvečer. Počasí je nádherné a tak máme poprvé možnost vidět monumentální sopku Ključevskaja (4 750 m), která si zcela mírumilovně odfoukává obláčky dýmu a posílá po větru své sopečné poselství, stejně jako další činná sopka v dohledu, a tou je Šiveluč (3 283 m).

Ključi je malé městečko. Jsou tu prašné ulice, jenom náměstí se sochou Lenina je dlážděné. Je tady spousta ošuntělých dřevěných domků, pár obchůdků, je vidět, že se místní rádi napijí, nabízený sortiment tomu odpovídá. Vítaným zpestřením naší nudné trekařské stravy se stali uzení i čerství lososi a výborný kaviár.