»
Do údolí řeky Kaligandaki jsme poprvé nesměle nahlédli při sestupu ze sedla Thorong La (5416 m n.m.)
do Muktinathu (3800 m n.m.). Z Muktinathu jsme pokračovali v sestupu k řece Kaligandaki do městečka Kagbeni (2840 m.n.m.).
Cestou dolů na nás mocně zapůsobilo městečko Jarkhot (3550 m n.m.)ležící na skalním ostrohu nad údolím. Bylo sice trochu
stranou naší cesty, ale svým vzhledem nás doslova vtáhlo do svých bran. Jarkhot zůstal díky své poloze stranou návštěvnické
pozornosti, což je na něm znát. Zažili jsme zde něco podobného jako ve vedlejším údolí v horním Pissangu, tedy pocit, že jsme
se ocitli v soukolí stroje času a přenesli se o několik století nazpátek. Procházeli jsme uličkami města, které bylo tolik
odlišné od ostatních! Nebyly zde žádné lodže pro návštěvníky, ani maličké krámky, které lemují uličky městeček a vesnic podél
obchodních a dnes zároveň trekových cest. U kláštera ležícího na ostrohu skály vysoko nad údolím jsme potkali mnicha a domluvili
jsme se, že nám ukáže chrám. Vidět knihovnu plnou budhistických svatých textů vložených mezi dřevěné krásně zdobené desky a zabalené
do kusu vzácné tkaniny, pestrobarevné malby na stěnách, rituální masky a další posvátné předměty, to byl silný zážitek.
Městečko Kagbeni leží u řeky Kaligandaki. Tady je pomyslná vstupní brána do zakázané oblasti, tajemného království Mustang, kam
je cizincům umožněn vstup pouze na zvláštní povolení, kterých se vydává malý počet, stojí několik set dolarů a navíc je sem možné vstoupit jen
s místním průvodcem. Mustang totiž leží u nepálsko-čínské hranice a to je dost horká půda! Díky tomuto opatření zůstává život
obyvatel království po staletí téměř nezměněný. Povolení ke vstupu jsme bohužel neměli, ale touha vrátit se sem s příslušným
povolením se natrvalo zahnízdila v našich duších. Za Kagbeni následuje několikadenní pouť širokým údolím řeky Kaligandaki,
které patří k nejhlubším na světě. Člověk si tady může chvílemi připadat jako v rouře od vysavače, vane tady totiž neskutečně
silný protivítr z údolí a nese sebou množství písku a prachu. Bez brýlí a zahalené tváře se tudy takřka nedá projít. Co však
vítr a prach ubírají poutníkům na pohodě pochodu, to kompenzuje okolní příroda i pěkné vesničky, kterými procházíme. Výhled
na Daulághiri a ostatní himálajské velikány je úchvatný. Vítr i prašnost slábnou s klesající nadmořskou výškou, po pár dnech
se objevuje množství vegetace a cesta se stává příjemnější a pohodlnější. V tomto údolí jsou vesnice a městečka (Jomsom,
Marpha, Kalopani , Tatopani a mnohé další) bohatší, cesta zde bývala odedávna frekventovanější než cesta údolím řeky
Marsyangdi. V Tatopani (1200 m n.m.) jsou termální lázně, ve kterých si užíváme odpočinku a horké vody. Tady se loučíme s
řekou Kaligandaki. Čeká nás totiž ještě jeden výstup - na Poon hill (3210 m n.m.), což je skvělé vyhlídkové místo na masiv
Annapuren, na Dhaulagiri a na nejposvátnější nepálskou horu Machhapuchhre (Rybí ocas, 6993 m n.m.).