TORES DEL PAYNE
Naším dalším cílem bylo pohoří Tores del Payne. Přes El Calafate se dostáváme to chilského Puerto Natales.
Je to přístavní město ležící u pověstné zátoky Posední naděje. Na rozdíl od námořníků, které v této
zátoce čekalo opravdové zklamání v podobě zjištění, že tudy cesta dál nevede, je pro nás tahle zátoka
spíše zátokou naděje, že se zlepší studené a deštivé počasí, které snad vyhovuje pouze početné skupině
kormoránů posedávajících a křičících na kůlech starého mola. Jak se později ukazuje, dopadli jsme lépe
než námořníci, protože počasí v Tores del Payne v době našeho pobytu nelze označit jinak než jako nádherné.
Do hor jsme se opět dopravili autobusem. I v Chilské části Patagonie jsou cesty povětšinou prašné. Vstup
do národního parku je placený, každý návštěvník navíc musí uvést, jak dlouho se zdrží a jakou trasou půjde
(okruh nebo W popř. obojí). Volíme W.
Naše první cesta v parku však míří opačným směrem k jezeru Lago Flamenco, slanému jezeru, kde by měli být
plameňáci. Cestou pozorujeme skupinky lam Guanaco. Jako každé zvíře jsou zvědavé a tak nás nechávají přiblížit
se na velice krátkou vzdálenost. Na jezeře je sice početná kolonie vodního ptactva, ale plameňáci vidět nejsou.
Pozorujeme labutě černokrké a další vodní ptáky a také lamy, jak chodí pít k jezeru.
Trasa W obchází horský masiv Tores del Payne z východní strany a skýtá mnoho možností bočních tras na
vyhlídky na nejzajímavější partie Tores del Paine. Východní strana je klimaticky mírnější a díky tomu
vegetačně bohatší. Ještě na konci léta tady kvetou keře divokých fuchsií a další květiny. Výhodou volby W je,
že boční trasy na vyhlídky není třeba díky umístění tábořišť absolvovat s veškerým nákladem, nevýhodou je, že cesta
do nitra hor i zpět je totožná. Ale i tato nevýhoda se ukazuje jako výhoda. Při cestě nahoru obdivujeme hory před
sebou a při sestupu se zase kocháme krásnými výhledy do údolí s mnoha jezery a horami na obzoru. A nad tím vším se
skví krásné patagonské nebe s typickými mraky, které svým tvarem vyvolávají představu, že "Ufoni" jsou konečně tady.
První výběžek W směřuje na vyhlídku na vrcholy Tores. Cesta vede hlubokým údolím a pak stoupá prudce vzhůru k jezeru
přímo pod Tores. Ohromná žulová špice se odráží v zelených vodách jezera a koupe se v blankytné modři oblohy. Takové
obrazy člověk často vidí na stránkách krásných kalendářů. Snažíme se krásnou kalendářovou fotku pořídit také.
Další výběžek W směřuje pod Cuernos. Jsou to vrcholy, které mají charakteristický tvar a zbarvení a tím dávají celému
masivu Tores del Payne jedinečnou charakteristiku. Název Cuernos je odvozený od jejich tvaru a znamená rohy. Navíc
jejich špice jsou tmavé , zatímco spodní část hor je světlá. Dostáváme se až do výšky 1200 mnm. Odtud je nádherný
výhled na věnec hor okolo nás a do údolí, odkud jsme přišli.
Poslední výběžek W směřuje k jezeru Lago Grey. Do jezera spadá ohromný ledovec Ventisquero Grey. Na hladině jsou kusy
ledu velké jako několikapatrové domy. Dva z nich vypadají jako hřiby. K ránu se ozývá rachot a v zápětí doráží k břehu
jezera ohromné vlny. Naší domněnku, že se odlomil další velký kus ledovce, vyvrátil později pohled na "hřiby", které se
převrátily. Nyní je vidět jejich spodní část z průzračného tmavě modrého ledu. Nádherná modř úplně fantasticky
kontrastuje s nízkými mraky, které se válí nad jezerem. Na slunci by snad tak krásné nebyly.