Fisherman´s Trail byl na mém „Wish listu“ již hodně dlouho. Oproti milovaným horám severu to byla pořádná změna – oceán místo hor, teplé počasí místo chladu severu, zcela jiná flora i fauna, nocování v civilizaci oproti spaní ve stanu, skvělé jídlo, kafe i víno oproti minimalistické outdoorové stravě v pustinách severu. Nic naplat, k portugalskému trailu by se spaní venku jaksi nehodilo. Na mnoha místech to zde ani není možné a i kdyby bylo, najít vhodné místo pro stan by bylo hodně komplikované. Ve vzdálenosti 15 až 30 km jsou na trase trailu městečka, kde se dá ubytovat, dokoupit jídlo a pití na další den a užít si skvělou portugalskou kuchyni a víno. Navíc je to příležitost poznat alespoň v náznaku zdejší život.
Pobřežní část Portugalska mezi Lagosem a Porto Covo, což je cca 220 km, je opravdu nádherná. Divoké pobřeží o které se tříští vlny Atlantiku, pestrá vegetace, nádherné písečné pláže, některé zcela opuštěné a velmi špatně přístupné, jiné obsazené surfaři, pro které je to tady na rozdíl od plavců opravdový ráj, hnízda čápů na vysokých nepřístupných útesech nad oceánem…
Trail se chodí většinou od severu na jih, my jsme ale zvolili opačný směr, tedy z jihu na sever. Důvodů bylo několik – méně lidí v našem směru, a slunce v zádech, tedy lepší viditelnost po slunci. Rizikem byla naopak možnost silného protivětru, to se ale naštěstí během naší pouti neprojevilo. Podle mapy by se mohlo zdát, že stezka podél pobřeží bude zcela pohodová záležitost, ale opak je pravdou. Největšími výzvami jsou mnohé krkolomné výstupy z pláží na skalnaté pobřeží vysoko nad úrovní moře a opětovné sestupy na další a další pláže. Pořádně dá zabrat i chůze v hlubokém písku, někdy také silný vítr a teplo. Odměna za překonání toho všeho ale stojí za to, krása všude, kam se člověk podívá.
Název Fisherman´s Trail (rybářská stezka) opravdu sedí. Domnívala jsem se, že uvidím maximálně rybářské loďky vybavené moderní technikou, ale často jsme na útesech viděli rybáře chytající ryby tradičním způsobem na udici. Zcela nepochopitelná pro mě byla skutečnost, že rybáři „nahazovali“ z vysokánských útesů – potřebná délka vlasce musí být impozantní. Pár fotografií rybářů s udicemi snad alespoň částečně přiblíží dimenze, ve kterých toto rybaření probíhá.
© Liběna Stiebitzová